Paranormal Photography
True Photographic Art
vynalezena 1822
vynálezce: Joseph Nicephore Niépce
princip: Prášový přírodní asfalt rozpuštěný v levandulovém oleji se nanesl na podložku. o osvětlení se stal nerozpustným v organickém rozpouštědle
použití 1939 - 1860
vynálezce: Jean Jacquese Louise Mandé Daguerre
princip: na vyleštěnou mšděšnou desku se nanesla vrstva stříbra. Vrstva byla v několika krocích náročně leštěna. Pak se vystavila parám jódu, čímž se vytvořila citlivá vrstva jodidu stříbrného. Po expozici se deska vyvolala v parách rtuti. Končilo se ustálením obrazu v roztoku kuchyňské soli, později roztokem thiosíranu sodného. Často se pak obraz tónoval chloridem zlatitým
Používáno 1841 - 1855
Vynálezce: William Henry Fox Talbot
Princip: Papír napuštěn roztokem dusičnanu stříbrného se po usušení namočil v roztoku jodidu draselného, tím se vytvořila citlivá vrstva jodidu stříbrného. Před expozicí se papír zcitlivěl v roztoku dusičnanu stříbrného a kyseliny gallové. Po expozici se vyvolal v roztoku dusičnanu stříbrného a kyseliny galové. Ustálení obrazu se provedlo nejprve roztokem bromidu draselného, později thiosíranu sodného.
Tímto vznikl negativ, který se následně zprůhlednil a kopíroval se na slaný papír pro získání pozitivního obrazu.
Používáno 1834 - 1855
Vynálezce: William Henry Fox Talbot
Princip: Papír namočený do roztoku kuchyňské soli se po usušení zcitlivěl roztokem dusičnanu stříbrného. Následovalo zcitlivění při bezpečném světle a usušení. Obraz se kopíroval z negativu. Nakonec se papír vypral v čisté vodě a ustálil v roztoku thiosíranu sodného.
Používáno:1851 - 1895
Vynálezce: L. D. Blanquard-Evrard
Princip: Vaječný bílek se užil jako pojivo a nosič solí citlivých na světlo - papír se položil na roztok vaječného bílku a kuchyňské soli. Po usušení se zcitlivil roztokem dusičnanu stříbrného s přidáním kyseliny citronové. Následovala expozice a případné tónování obrazu.
Použití: 1851 - 1885
Vynálezce: Frederick Scott Archer
Princip: Roztok kolodia s halogenidy stríbra s příměsí jodidové nebo bromidové soli na skleněné desce. Následovalo zcitlivění vrstvy v roztoku dusičnanu stříbrného. Exponovalo se ještě za vlhka. Následovalo okamžité zpracování v temné komoře poléváním kyselým roztokem pyrogallu nebo vývojkou se síranem železnatým. Následoval oplach vodou a ustálení v roztoku thiosíranu sodného nebo kyanidu draselného. Poté se deska sušila nad kahanem a následně lakovala.
Kolódium je nitrocelulóza vynalazená roku 1848
Používáno: 1852-1865
Vynálezce: James Ambrose Cutting
Princip: používány stejné desky, jako pro mokrý kolodiový proces. Cílem Ambrotypie bylo získat potzitivní, nikoiv negativní obraz. Expozice byla cca 3x kratší než pro mokrý kolodiový proces, vývojka byla se síranem železnatým. Po vyvolání následoval oplach ve vodě, poté ustálení v roztoku kyanidu draselného nebo thiosíranu sodného. Nakonec se ambrotypie lakovala.
Používáno: 1853-1863
Princip: stejný jako mokrý kolodiový proces, ale výsledný obraz byl na voskovém plátně. Obraz ze skleněného negativu se nakonec za vlhka stahnul a přiložil na černé voskované plátno, kde zaschl.
Používáno: 1856 - 1880
Vynálezce: A. A. Martin
Princip: Na černě lakovaný ocelový plech (nebo s vrstvou asfaltu) se nanesla kolodiová vrstva. Později se desky vyráběly průmyslově. Na plech se nanesla želatinová vrstva s bromidem stříbrným. Ke snímání se používal speciální druh fotoaparátu, kde se exponovaná deska sama přesunula do spodní části do vaničky s vývojkou, následovalo ustálení, vyprání a vybělení chloridem rtuťnatým.